Univerzity a svoboda

Univerzita – idea a její životy v době, kdy se vzdělání stává zbožím

Nic necharakterizuje naši dobu víc, než chvění a proměna řady společenských institucí, které jsme vnímali v určité kontinuitě přesahující horizont jednoho lidského života. Nic není spojené víc s rozvojem a sebeuvědoměním euro-americké civilizace, nežli univerzity.

Občas hořeli učitelé, občas knihy, říká profesorka Dvořáková, ale univerzity se postupně staly ostrovy rozšiřování svobodného myšlení, poznání a kompetencí prorůstajících do celé společnosti a v důsledku jedním z klíčových pilířů demokratické kultury.

S komercionalizací a masifikací vzdělávání však přišly také nové výzvy, které zasahují praktické i symbolické roviny fungování vysokých škol od jednotlivostí výuky a výzkumu, přes samosprávu až po celý systém. Jak se univerzity vyrovnávají s udržením akademických svobod, které jsou zárodkem mnoha aspektů svobody obecně? Jak vypadají výzvy, kterým čelí? Jaké důsledky má jejich selhávání? Jsme schopni je rozpoznat a adekvátně na ně reagovat?

Situační společenská esej s osobním prvkem jde napříč klíčovými tématy, která zasahují vysokoškolské vzdělávání na celém světě. Jakkoli ve střední Evropě je to citelné o to víc, oč jsou její instituce oslabené diskontinutou demokratické kultury.

Mezi mluvčími filmu jsou například politoložka Vladimíra Dvořáková, jeden z nejcitovanějších britských sociologů Frank Furedi, lingvista Noam Chomsky, bývalý ministr školství a profesor sociální psychologie Stanislav Štech, jeden z hlavních protagonistů české verze reforem VŠ, proti kterým se protestovalo, vzdělávací expert a manažer vědy Jiří Nantl, investigativní novinář Jiří Štický, který se posledních několik let zabývá ekonomikou a vnitřními procesy univerzit, film odkrývá tajemný konec globálního seznamu predátorských vědeckých časopisů na příběhu Jeffreyho Bealla a reflektuje širší rámec tématu plagiátorství.

Film také reflektuje koncepční i politický zápas o podobu českého vysokého školství reflexí čtvrtstoletí fungování Akreditační komise i jejich oponentů a je rámován tragikomickou osobní linií jednoho z autorů filmu. Nejde o film o univerzitách, kterých je opravdu mnoho, ale o patologiích univerzit.

Ohlasy diváků

Myslím, že je to celkem dobrý film.

Mrzí mě, že nemůžu dávat Janečkovi s Piussi větší hodnocení – jejich aktivizmus působí syrově a opravdově. U Selského rozumu i tady jde ale prostě o ne moc dobře natočené, sestříhané a argumentované filmy. V neposlední řadě jsou v důsledku předpokládaného souhlasu a neexistující formální finesy neskutečně nudné.

Na každou svou pravdu najdete důkaz.